Mlčení

Sedím na křídle Slightly Dangerous a přemýšlím. Dneska to se mnou je zase jako na houpačce. Proč to prostě nemůžu vypnout? Vídím Poea, jak ke mně přichází.
"Ty vypadáš, jako by ti uletěly fokoušové," povídá.
"Jo?"
"No, jo. Co se děje?"
Koukám do země a snažím se předstírat, že mi nic není, ale Poe je neodbytný.
"Tak to vyklop," říká odhodlaně.
Pořád se dívám do země.
"Jsme přece tým, Michaele," povídá mi.
"Já vím, Poe, ale nedokážeš si ani představit, jak těžký je o tom začít mluvit," odpovídám, protože už dál mlčet nedokážu.
"Proto mi to musíš říct."
"Já vím..."