Konfrontace

Všechna jeho slova působila lživě. Jen chabé výmluvy. Měla to tušit. Neměla soudit knihu podle obalu. Za deskami potaženými brokátem se skrýval bestiář oblud s ostrými zuby; za tváří jediného zbývající příbuzného se schovával netvor.
„Takže když se píchnu do prstu, nic se mi nestane, je to tak?“ zeptala se překvapivě pevným hlasem a ukázala na ulomený květ na stonku, který s největší opatrností sebrala ve skleníku ze země.
„Dino,“ promluvil Filip dotčeným hlasem, „copak mi nevěříš?“
Nevěřila. Kromě své kůže protrhla i pavučinu lží, která se kolem ní spoustu let splétala.
Nemyslela si, že pravda může být tak bolestivá.