DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Rád trávil čas přehrabováním se na půdě. Tentokrát našel poklad – staře vypadající knihu v těžkých kožených deskách. Titul hlásal: „Kolekce stvůr magických“. Zběžně zalistoval, když ho zaujal obrázek obzvláště odporné potvory
„Taklak - zplozenec pekel, v temných místech číhá na osamocené oběti, neb lidského masa rád.“
Náhle si uvědomil, jaká je na půdě tma a jak málo světla vikýř dává. Náhle si uvědomil, že ze tmy husté jako těsto se na něj šklebí půlměsíc zubů.
Kniha spadla na zem, otevřená na náhodném záznamu.
„Bestiář monstrózní – mimik nedobrý, podobu knihy beroucí. Však střež se z knihy čísti, neb jen bránou světů jest."

Chci jen něco na procvičení jazyka – nejlíp lyrickou poezii.
Pak mi ale padne do oka svazek, který někdo neuklidil.
Rhui ylynd Morgoth.
Zlehka listuji stránkami. Navzdory názvu se kniha zdá být zpracovaná celkem dobře – je tu podrobná kapitola o pavoucích, další o pterách, následují draci, vrrci… Prostředí, potrava, chování, doplněno výstižnými rytinami.
A pak…
Orchoth.
Podle autora jsme čímsi na pomezí zvířete a vtěleného zla. Neznáme soucit, sounáležitost, neznáme žal ani lásku. Jediným cílem našeho bytí je zabíjet, ničit a zraňovat. Jsme vředem na tváři světa, je nutné vybít nás do posledního.
,,Příšerná kniha,“ pokývne Grûkh svojí podlouhlou poloelfí hlavou.

Kera listovala knihou, občas jí pohled klouzal po textu, občas se zastavil na obraze. Mračila se.
Ena seděla naproti ní. Nádherná, vzdušná místnost ladila k nádherným vyobrazením. Veliká místnost, veliká zvířata.
„Opravdu tam tohle všechno žije?“ ptala se Kera. „Potkáme je? Můžou nám ublížit? Můžeme se schovat?“
Eně letěly hlavou odpovědi. Neboj se, dokážeme to? Možná. Neublíží nám? Když je nepotkáme, tak rozhodně ne. Kdyžtak se schováme? Před některými z nich vážně ne. Nikdo z nich není zlý? Haha. Báli by se nás víc než my jich? Někteří jistě.
Zamyšleně pohladila knihu. „Nevím, ale nebudeš tam sama. Zjistíme to společně.“

„Dobrý den.“
Němě zírá.
„Co potřebujete?“
Kývne k počítačům.
Není němý, zjistím, když vynadá pomalému prohlížeči.
Popotahujícímu dítěti nabídnu kapesník. Matka mě ještě seřve.
„Jméno?“
„Inženýr Králík.“
Drzý úsměv přejdu.
„Zkuste to ještě jednou.“
Co týden mění mail. Neodhlašuje se.
Vidí spící monitor, rovnou se sápe po velkém svítícím čudlíku na počítači.
Diví se, že se nic neděje.
Při odchodu vypne monitor, čímž zmate i mě.
Konečně pochopil, že na knihovním počítači se na porno koukat nedá. I proto, že freevideo.cz poznám z deseti metrů.
Večer je sečtu a založím do složky, abych měla přehled, kolik zvěře mi tu prošlo.

'Žij jako šelma,' říkával jeho prastrýc Jova a on jeho radám vždy pozorně naslouchal. Ty roky, které strávil na Carrionu, jej udělaly tím kým je. Stejně jako generace jeho předků se důvěrně seznámil s nebezpečnými šelmami, jedovatou havětí, hladem, zimou, vlhkem a dalšími nástrahami.
Jak si ale uvědomil až později, schopnost přežít v divočině nebyla tím nejcennějším, co na Carrionu získal. Byla to životní filosofie, recept na úspěch, který držel jeho rodinu již staletí na výsluní.
Na vrcholu potravního řetězce se udrží jen ti nejsilnější. Soucit znamená slabost. Jen ten, kdo pochopí tento přirozený řád, je hoden nosit jméno Tarkin.

The hospital room was filled with books. The walls were hidden behind pictures and photographs. Ingrid was here to stay, so they allowed her to decorate the room.
She was sitting on her bed, reading. That was her world. Living through the stories.
After a while, she took another book. She has been documenting every single creature she had met in all those stories. It was time to add a new one.
Ingrid was still young, but she knew her heart was getting weaker. All those examinations, pills... She started to draw.
The book will stay here. After she's gone.

"Kamarádi, dnes vám něco ukážu a zeptám se, co vy na to," oznamuje Jimram po příchodu do hospody. Usednuv ke stolu vytáhne složku se spoustou fotek.
"Co to máš za bestiář?" otáže se Lev.
"Já ti dám bestiář! To chci dát do nové reklamy na moji tinkturu. Jedno foto před, druhé po. Chlapi, působilo by to na vás?"
"To je ohraný, zadej radši reklamu profíkům, ať vymyslí něco originálního. Já pleš neřeším, neb ženský už nehoním," odvětí upřímně Tadeáš.
"Já to samý," přidá se Lev, "a kdybych řešil, tak bych z toho dělal přednost ve smyslu spousta testosteronu, znáš to."

Tmavá místnost plná prachu, ve vysokých policích bylo obrovské množství knih, knihy leželi ve vysokých stozích i na stolech.
Mlok si se zájmem prohlížel bohatě zdobenou knihu o kazašském mágovi Šakenovi, starou několik staletí. Našel ji v hromadě školních učebnic.
Najednou se ozvalo chrchlání a z hloubi obchodu se vynořil jeho majitel: "Tady máte ten bestiář, mladý pane."
"Bestiář? To přece nejsou žádné bestie!"
Drobný vrásčitý muž vyplivl kus žvýkacího tabáku: "Hele, mě je jedno, co jsou nebo nejsou. Tak chcete tu knihu?"
Otevřel dveře. Cítil vztek ale zároveň obrovskou radost, že konečně našel knihu, který prý byla jen legendou.

Tatínek našel mojí knihu. A hrozně se mi smál. A říkal, že bych tam měl zapsat i našeho kuchaře. Vlastně všechny ty proužkaté lidi. Znamená to, že tam patří i Šmuel? Ale Šmuel není zlý! Není a není a není! Šmuel je můj kamarád! Ten by mne nikdy nevyděsil. A nikdy by mi neublížil! Vím to. Je tak chytrý a hodný. Ne, Šmuel do mé knížky nepatří. Ne, sem patří čarodějnice a hejkal a starý pan Oberstein, ten je nejhorší, má ruce jako pařáty a hlas jako skřípění. Ale Šmuel mně má rád. A já jeho.
On není ten zlý.

Modloslužebníci, rouhači, odpadlíci, zkorumpovaní kněží, nevděčné děti a špatní rodiče, vrahové a zabijáci, nevěrníci a chlípníci, zloději a loupežníci, pomlouvači a křivopřísežníci, závistivci a chamtivci.
Stovky, možná tisíce postav - dokonalý z nich byl jen Jeden.
Desítky rodin - všechny dysfunkční.
66 knih popisuje hloubku pádu lidské rasy a každou nectnost, která jej provází.
Rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid vydobytý, Boží přátelé, adoptivní děti dokonalého Otce, vykoupení, zachránění, milovaní, přijatí a požehaní.
Miliardy životů, jejichž nedokonalost přikrývá dokonalost Beránka.
Jedna rodina - Boží dědicové spojení Duchem.
66 knih ukazuje sklánějící se lásku Hospodina k lidem a oběť, která je vynese zpět.