Kruté probuzení

Ráno jsem si ráda přispala. Navíc když jsem nemusela vstávat do práce. Po včerejší dřině se mi spalo více než dobře, proto jsem se nemálo lekla, když mě těsně po svítání probralo Tranovo: "Probuď se." Nenapadlo mě, že tady se pracuje podle slunce, mé biologické hodiny měly ještě hlubokou půlnoc. Stěží jsem se vyhrabala na nohy, oblékla se a přemýšlela, kde sakra seženu něco jako kafe. Matně jsem si pamatovala, že kafe tu nemají, ale jinak byla má schopnost myslet na bodu mrazu. Při představě tvrdé práce se mi chtělo spát o to víc. "Postarej se o zvířata," zaznělo zezdola.