Paměti lorda Prasáka

"Davide, jseš si jistej, že to zvládneš v tom převleku celý dopoledne?"
Zpoza šály a kabátu se ozvalo souhlasné zahuhlání.
"Jak myslíš."
"Sto dva, sto tři, ty si zase vem to tričko, ne, teď nepotřebuješ mít volnější hrudník,"
David v převleku rozdávál konkurzová čísla.
Davidovi bylo horko, pomalu se mu začínala motat hlava.
"Dvěstě třicet čtyři, jo, pěkný, teď se zase obleč."
"Davide, počkej," Pavel se k němu prodíral herečkami, aby mu nabídl záskok.
"Davide!" Poklepal mu na rameno.
David se mechanicky otočil.
"Dvěstě pět," řekl a vrazil mu do ruky číslo na konkurz hlasu.
Takovou příležitost Pavel nedokázal odmítnout.