Do série Jakub, Viktor & Helena.
Vzal jsem to k tématu trochu okličkou, ale snad je to tam.
Zůstal sám. Viktor daleko, za sedmero horami a sedmero řekami.
„Musíš odjet?“
Samozřejmě, že musí odjet, blázne, je to svatební cesta.
„Budeme ve spojení?“
To neslíbil, bude se věnovat své ženě.
„Je to dlouhých čtrnáct dní, nevydržím bez tebe.“
Noc před odletem ho Viktor tvrdě pomiloval. Prý aby si na něj vzpomněl, kdykoliv usedne ke snídani, na lavičku, na svou postel. Jakub doufal, že ta sladká bolest vydrží do konce života.
Dorazil jediný pohled, který jako první ukořistila matka. Četla: „Zdravíme do Lhotky! Máme se náramně, doma budeme vyprávět. Když se poštěstí, přivezeme vám z Kostariky vnouče. PS: Pozdravujte Kubu.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Cítím se jako na houpačce.
Bilkis
Cítím se jako na houpačce. Vím, že nepíšeš chronologicky, ale stejně. Dodává to tomu ještě větší efekt.
...
Finde
Ti dva se pomalu, ale jistě stávají mou drogou.
Tak hlavně pomalu, protože za
Roedeer
Tak hlavně pomalu, protože za chvíli končíme.
...
gleti
zde by měl být kachní rybník.
To jsem tenhle fandom
Karin Schecter
To jsem tenhle fandom obejvila teda brzy. Ale moc se mi to drabble líbí (i když je smutné), tak pohledám a pročtu předchozí části :) *pomyslná kachna*