Ledová jeskyně je u otvoru ve tvaru srdce zdobená bílými a modravými rampouchy, skrz které prosvítá sluneční záře a zpěv lesních ptáků. Hlouběji v jeskyni je ale studený klid a oblé ticho.
Ledová glazura mléčného zbarvení do sebe zamkla nekonečno vzduchových bublinek. Znaky natěsnané na stěnách pod ledem jsou jen tušené, nečitelné.
Na stěnách jeskyně se pod horkým dechem tvoří jednotlivé těžké kapky. Stékají ke dnu jezírka a po krátké fázi individuality opět splývají v jedno.
On a ona šeptají tlumená slova proti ledové stěně, dokud nevydá další znak, útržek minulosti. Sní o tom, že jednou se jejich paměť vrátí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Velmi poetický kousek s
Faob
Velmi poetický kousek s parádně přesnými popisy (oblé ticho, krátké fáze individuality), ve svém ztišení a zastavení ale velmi kontrastní k nabídnutému "fandomu".