Judita

Oči jako velmi temné lampiony zkoumaly.
Nora si po návratu dechu odkašlala. „Stojíš tu dlouho?“
Pokrčení rameny, čas se nepočítá, když neumíte číst v hodinách.
„Jak se jmenuješ?“
Dítě zaváhá, moudře zvažujíc důvěryhodnost tazatelky. „Judita.“
„Kde ses tady vzala?“
Holčička se zamyslela. „Přišla jsem po schodech.“
„To ano, ale...“ Nora zastavila samu sebe ve výslechu. Zhluboka se nadechla. Výslech... Rekonstrukce kriminálního případu... „Půjdeš se mnou domů.“
Odbojné obočí.
„Uvařím ti kakao.“
Mraky na její tváři se rozptýlily. K Nořině překvapení byla náhle držena za ruku. Ohlédla se po dveřích do ložnice. „Karoline? Odcházíme. Ale vrátím se.“ Až kakaem podplatím svědka...