Expres a estráda

Červ plul dunami a Edvin na jeho hřbetě si připadal jako… no trochu víc jako bůh než obvykle. Sledoval písky, hlídal rychlost a kochal se, byl to takový fremenský ekvivalent jízdy po osamělé cestě s jednou rukou na volantu a básní na rtech. Vlasy mu vlály ve větru a náhle přišel nápad.
„Když poslouchá nás tenhle žížal již, co tancem trochu zpestřit jeho pouť?“ A rovnou sahal po Meči rovnováhy, že trochu přidá na kroucení.
Byla to tedy vůči majestátu červa trochu prasárna, ale chvíli jim to toleroval, než se mu to přestalo líbit, urval se a spolknul jim Ricka.