Ony vědí

Vídala je, když běhala kolem. Zdravily se.
Dvě blahobytné staré dámy. Sedávaly před domem, bystrýma očima sledovaly dění a s potutelnými úsměvy ho komentovaly.
Vypadaly šťastně, jako by jim svět nic nedlužil.
Toužila pochopit, kde se bere jejich spokojenost a zjevný nadhled.
Nabídly jí bábovku.
Odmítla.
„To snadno vyběháte!“ zahlaholila ta první.
Snadno? Ona to věděla přesně.
„Jen si, děvenko, jeden kousek vezměte. Pro radost. Za spokojenou ženskou se chlapi rádi otočí a jí pak jde všechno líp od ruky.“ To byla ta druhá
Zaváhala.
Hlas hubnutí řval.
Vlídné oči na ni mrkly.
Radost? Vážně?
Natáhla ruku…
Ach, ta byla!