Nikdy se svými city a pocity netajil.
Naopak, vždycky jim nechal volný průběh.
Dokonce je zaznamenal ve verších, v písních.
V takových, se kterými se dokáže každý ztotožnit.
Zpíval o bolesti i naději, lásce, dokonce i zradě.
To dobré i to špatné, co dokáže tryskat z lidských srdcí navždy zaznamenal na papír.
I když se melodie ztratily a zapomněly, emoce zůstávají stejné.
Mluví k lidem, mluví k Bohu.
Stále stejně upřímně, nepokrytě.
Jako zrcadlo ukazují dalším generacím to krásné i to ošklivé, co život přináší.
Nebál se zpívat.
Nebál se plakat.
Nebál se prosit.
Nebál se prožívat.
Podle Božího srdce.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tradičně velmi dobré
Aplír
Přemýšlím, že s melodií musely žalmy působit ještě intenzivněji.
Ano, je to tak: Davidovy
Faob
Ano, je to tak: Davidovy Žalmy jsou vlastně studnicí všech možných pocitů, i hrůz i beznaděje, ale vždy s upřímným, někdy až horoucně vyčítavým vztahem k Bohu. Krásně Jsi sepsala!