Starý Křižák snoval svou podvečerní síť, tu, do které zachytával kapky rosy. Nejprve paprsky, pak je ve spirále vyplétal v meditativním tempu. Mlčel a poslouchal. Slyšel zpěv i slzy, naslouchal radostem i smutku, jeho síť unesla i břemena velmi těžká, takže zvládl přebrat bolesti druhých.
Ledňáček za Křižákem chodil rád, život na rybníku byl plný spěchu, zatímco mezi pavučinami se čas natahoval téměř k zastavení. Na rozdíl od jiných návštěvníků Ledňáček většinou mlčel a pozoroval magická vlákna.
Právě v tichu našli malý Ledňáček a starý Křižák společnou řeč.
"Děkuji, že jsi mě zase vyslechl," zašuměl Ledňáček a odešel do soumraku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je krásný
Aries
to je krásný
Děkuji.
Nathanel
Děkuji.
Ty dokážeš i toho pavouka
Kleio
Ty dokážeš i toho pavouka napsat tak, že je to sympaťák. <3
Ale nepovídej. :)
Nathanel
Ale nepovídej. :)
To je tak krásný, že jsem si
Carmen
To je tak krásný, že jsem si ani neuvědomila, že je mi tu sympatická postava pavouka, himbajz! :))
Viď, tadyhlenctoho by člověk
Kleio
Viď, tadyhlenctoho by člověk novinama nemajznul. :D
ňuňu
Gwen
ňuňu