Když je kvílení víc, než se dá snést

Totovi brněla hlava z Freyných nekonečných řečí. Byl to důkladný výběr z palety pubertálního kvílení a stížností!
Snažil se ovládnout. Chápal, o co jde, i když nevěděl, jestli to chápe i dívka.
Dávala najevo svoje emoce a názory – poté, co tři roky nesměla mít ani vlastní myšlenky. Zkoušela, jestli mu může věřit.
Jenže… všechno má své meze.
„Poslouchej, Fifi, vím, že to nemáš snadné. Ale kdybys byla trochu… pozitivnější, cesta by nám lépe ubíhala.“ Potom hrdinně dodal: „I zazpívat bychom si mohli!“
Dívka nejdřív v úžasu zmlkla. Potom špitla:
„Fifi?“
„Proč ne? Vypadáš tak!“
K jeho úlevě se šťastně rozesmála.