Ráno

Ráno pálí v očích – jehly to světla, které bodají, když chci spát. Hlava bolí jako střep na mraku alkoholového opojení. Hrobové ticho – mysl prázdná jako vítr v otevřených dveřích. Kde je ta láhev, která mi dělala společnost? Ztratil jsem se ve spleti chodeb náručí, polibky prchají do nebes, tvůj sladký parfém mi připomíná prázdná sklenička. Slyším známý hlas, který se však změnil ve vyčítavé tóny kosa venku. Budík nehlesl, neslyšitelný jako tvá slova, ale zrychlený dech přehluší výčitky. Pokoj se zmenšuje, nehybné čtyři stěny vítají květinový záhon vášně. Okus jablko snů v tvrdé peřině zklamání. Zhasni už konečně, slunce proklaté!