Divadlo na půdě

Když všichni tři byli ještě děti, často hrávaly na půdě pro kamarády divadlo. 

Tentokrát nacvičili klasiku - Romea a Julii. 

"Emmo, hlavně nezapomeň umřít...ne jako minule, když jsme to zkoušeli."
"Nesmíš ten dřevěný nožík pohodit tak daleko, Andy."
"Já ho nepohodil, on mi tam sám omylem upadl."

Trojité zachichotání za starou dekou, která je natažená přes prádelní šňůru a připomíná divadelní oponu. Před ní sedí pár malých diváků na starých krabicích. 

Opona najednou spadne a Emma začíná potichu číst. 

"Dva rody, oba stejně vznešené,
jež proti sobě léta vedou boj, 
zas vyvolaly v krásné Veroně 
ze staré zášti nový nepokoj."