Dětství z krabice

Jako malý měl oblíbenou hračku. Nebylo to autíčko či vláček, ale panáček s padákem. Natáhla se gumička, panáček vylétl a snášel se pomalu na zem.

Hrál si na zahradě, když se jeho mamince poprvé neudělalo dobře.

Opakovaně vystřeloval panáčka do vzduchu, když ji odvezla sanitka do nemocnice.

Pevně svíral malého letce při návštěvě v bílém pokoji. Když se vraceli zpátky domů, tatínek posmrkával a nenápadně si utíral slzy.

Když se dozvěděli tu smutnou zprávu, dlouho si tiskl panáčka v ruce, až mu v dlani zůstal obtisk.

Poklidil hračku do krabice. Jeho dětství skončilo.

Nedávno ji při úklidu v podkroví našel.