Musím

„Zůstaň!”

Malvína zrudne a sklopí oči. Zírá na podlahu, přešlapuje z nohy na nohu. Ví, že by měla, ale nemůže se odhodlat.

„Prosím.”

Nadechne se. Zavrtí hlavou: „Musím se vrátit!” Odhrne kudrnaté vlasy a rozváže spící náhrdelník. „Nebudeš sám. Nechám ti všechny svoje sny.”

Metoděj nebrečí. Nedělá vůbec nic. Dívá se do zdi. Mlčí. Pak zdvihne ruku a kukly pohladí. Opatrně. Něžně. Sevře je v dlaních. Skrz kůži cítí, jak ospale oddechují. Srdce zachumlaná v hedvábí bijí. Přináší naději.

Malvína se pohne a přidá vlastní teplé dlaně. Naslouchají spolu. Ve spacáčcích to tiše lupne.

„Zůstanu s tebou, dokud se neprobudí.”