Z dopisu manželského

...jak dny plynou, tiší mé obavy z tohoto soužití. Můj choť, ač je starší, je ku mně milý a pozorný a nemá ani pakostnici, ani pleš, tedy se mohu těšit, že jsem dopadla hůře. Také navštívi-li mou ložnici, dá se jeho pozornost snésti. Já jsem mu reprezentativním doprovodem ve společnosti a velitelkou jeho domácnosti. Vím, že na výměnném obchodu tohoto druhu funguje většina manželství, a mohla bych tak být dokonce šťastná... kdybych nepoznala příslib skutečné lásky.
Jediné, co mne skutečně a bezvýhradně těší, jest dosud tajemstvím, které nechci zakřiknouti - dle všeho se kromě choti za několik měsíců stanu i matkou...