Co prosím?

„Mamííí, já chci tu sponku, jak jsme viděly v krámu.“
„Máš sponek plnej šuplík a nenosíš je.“
„Mamííí, ale já tudletu sponku prostě musím mít!“
„Nemusíš.“
„Mamííí, já ji fakt nutně potřebuju!“
„Nepotřebuješ.“
Několikrát se otočí na místě, jak úporně přemýšlí.
„Mamííí, ale Domča takovou sponku taky má. Musím ji mít, jinak se mnou Domča nebude kamarádit.“
„Tak to pak není žádná kamarádka.“
Znovu se točí na místě, podupává a zlostně si brblá.
Toč se a vrč, můj kolovrátku…
„Podej mi ten kolovrátek,“ volá z předsíně manžel. Nač mu mám podávat naši dceru???
„Ten kolovrátek! Ať můžu vyvrtat tu díru!“