DMD č. 26. pro 26. 4. 2022. Téma: Kolovrátek

Postupovali tmavou chodbou a Rykovi si vzpomněl na chodbu vedoucí do oradomského sklepení, poslední chodbu, kterou procházel se dvěma zdravýma nohama. Z nějakého důvodu se mu do nejmenších detailů vybavil kolovrátek, za kterým se skrývala tajná klíčová dírka, a odtud mu myšlenky přeskočily k dlouhému mučení, kdy pořád dokola opakoval, že nemůže prozradit, kde se skrývá koruna.
Tehdy jsem byl připravený pro krále zemřít. Ale pro co bych zemřel dnes?
Theosan ho vyvedl na terasu a postavil ho přesně na místo, kde včera stála Irena.
Příhodné, blesklo Rykovi hlavou.
„Nějaká poslední slova?“ zeptal se Theosan.
Ryko se usmál. „Za tebou.“

Cesta je vedla pahorkatinou, přes říčky a přítoky, obzor se schovával v mlhavých oblacích. Elladan zíral do mapy a nespokojeně se vrtěl v sedle.
"Mně z toho vychází, že tamto je Caradhras, takže už tam brzo budeme."
"Ano, ano," zopakoval Erestor nepřítomně.
Elrohir si začal pískat.
"Mohl bys s tím dát pokoj?!" utrhl se na něj bratr. "Nebo, umíš nějakou jinou než o Gil-Galadovi?!"
Elrohir otráveně ztichl.
Celeamin se zahleděla k nebi.
Glorfindel se zasmál. Zase. Smál se úplně kvůli všemu.
Chvíli jeli v ponurém mlčení, než Elladan znovu vytáhl mapu.
"To je určitě Caradhras. Už tam budeme, že ano?"

Tou magickou továrnou jsou trubičky tak dlouhé, že se do těla sedmicentimetrového tvorečka sotva vejdou.
Příběh začíná v dlouhé, úzké a křivolaké chodbě, do níž vstupují obři, kteří moc nemusejí vodu. Že se nějak moc opakují? V tom tkví jejich síla.
To už ale vstupují do rozšířené síně, kde je obklopí houfy vodomilných bratříčků, velkých i úplně mrňavých. Však je jich také potřeba, lepit a desinfikovat každý nesvede.
Pak se cesta zužuje a tlak narůstá, až nakonec všichni opustí svého stvořitele a poprvé spaří světlo světa.
A co je tedy výsledkem? Přibližně kilometr výjimečně pevného vlákna tenčího než lidský vlas.

Lioness filled out her report and sighed, cracking her back.
The surveillance led them to someone worth talking to, after all. The agent originally wanted to have a go at them in the field, but Herron disagreed. And their superiors sided with him. They will send someone else to conduct the examination. They didn't even want her present for it. This was getting old.
"You can't..."
"You shouldn't..."
"It's dangerous..."
"Wait until..."
How many times she heard a variation on one of those since she came back? How many will she hear, until the thread of her patience finally snaps?

“Podívej, co to tam leží!”
Dvojice chlapců se přehrabovala na skládce. U branky už stál malinkatý vozík povrch naložený poklady, které tam za odpoledne našli.
“Nějaké kolo! Podívej, tady je k němu nějaký převod.”
Druhý chlapec upustil kus železa, který držel, a šel blíž.
“Já vím co to je, viděl jsem to v pohádce. Říkali tomu kolovrat. Bacha ať se nepíchneš,” ukázal na vřeteno. “Padla by na tebe těžká kletba!”
Druhý hned vřeteno vzal do ruky a začal s ním šermovat ve vzduchu.
“Dej to pryč!”
“Sralbotko!”
***
Doktor zalistoval laboratorní zprávou.
“Bohužel paní, je to tak. Váš syn má tetanus.”

Jestřáb zaklepal na dveře, ale čistě jen ze setrvačnosti.
Něco bylo v nepořádku. Ve vzduchu visel povědomý pach, který znal až moc dobře. A ten zvuk...
Opatrně otevřel dveře. Jemné bzučení teď slyšel zřetelněji a zápach začínal nabývat celkem vtíravé kvality.
Inu ano.
Věděl, co najde. Neměl z toho radost.
Tohle by měl řešit někdo, kdo s tím má zkušenosti. Nějaký profesionál, běželo mu hlavou.
To není jako honit jasného pachatele po kopcích.
Dobře, ale zatím může zajistit místo činu.
Obytná kuchyň. Dvě zhroucená těla, podle stavu docela dlouho.
Vražedná zbraň se nedá přehlédnout.
S ní už nikdo nic neupřede.

Hbité ruce roztáčejí vřeteno, zasazené v kameni. Jemné prsty kontrolují sílu vlákna. Vlasy paní domu na hlavě skloněné k práci září ve světle lojových svíček.
Kozí a velbloudí srst.
Tvrdé a krátké chumáčky bylo potřeba přemlouvat, aby se staly použitelnými vlákny. Poskytnou teplo jako plášť, pohodlný spánek jako podložka, skryjí před nepřízní počasí jako stanové plátno.
Vlna.
Čistá, jemná, i na cestě v poušti. Ochotně se stane oděvem, který tě bude zdobit i chránit, hřát i chladit.
Len.
Nejjemnější vlákno, jedno z pozitiv, které si odnesli z Egypta. Skryje tvou hanbu, abys mohl přistupovat k oltáři. Poslední laskavost, pro mrtvého.

Veruna spěchá do vršku, krok má lehký, ale hlavu těžkou: kolovrat osudu se roztočil příliš rychle, točí se, točí a skřípe, a dvojnitka společného života s Joachimem, co si spřádala ve snech, jí co nevidět vyklouzne z prstů.

Ještě krok dva a už se před ní světlá paseka. Nikdy předtím se sem neodvážila.

Ve stráni mohutný jasan, pod ním chalupa s vyřezávaným štítem. A na zápraží noční přízrak, vysoký, hubený chlap se zkrvaveným rukávem a se sekyrou v ruce.

Veruna sebou smýkne za nejbližší kmen. Srdce chce vyskočit z hrudi a běžet za Joachimem. Snad si jí ten chlap nevšiml.

"...Tak Lockharta propustili od Munga před pár měsíci. Paměť se mu vrátila, takže nebyl důvod ho tam držet. A nikdo neví, kde se momentálně nachází, ani lokační kouzla nefungují, takže je zjevně nějak chráněný."
"Harry! Už to opakuješ po třetí, vážně myslíš, že nás něco úžasného napadne, když to tu budeš mlít pořád dokola?!" Draco frustrovaně praštil dlaní do stolu.
Harryho se jeho výbuch ani v nejmenším nedotkl a pokračoval:
"Ta lékouzelnice tvrdila, že jim pacienti nenahlašují svoje místa pobytu po propuštění a taky.."
"A taky skvěle odpovídala Georgově popisu jedné ze zákaznic, která kupovala ten parfém!" vykřikl Draco náhle.