Sledoval jsem hodinky, jak se houpají ze strany na stranu a stále jsem si nebyl jistý. Nebylo to místo, které bych chtěl znovu navštívit, znovu zažít.
Na chvíli jsem přerušil oční kontakt s předmětem a zaostřil zpět na terapeuta. S profesionálním klidem se na mě usmál a pokýval hlavou. Nebyl jsem si jistý, zda je to povzbuzení poddat se finálnímu kroku expoziční terapie či souhlas s tím, že si to ještě snad můžu rozmyslet.
Tak jako tak, pokud tohle nezvládnu, nikdy se s tím nevyrovnám.
A tak jsem zavřel oči, abych se prubudil tam, kam jsem se nikdy nechtěl vrátit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit