DMD č. 7 pro 7. 4. 2022. Téma: Místa kde se nechceš probudit

Ten den byl smolný od samého rána.
Hotelový pokoj byl načichlý cigaretami. Thorne by se býval i vyspal, kdyby jeho kolegyně kvůli tomu celou noc teatrálně nevzdychala.
"Co taky čekat, v Brně," poznamenal u snídaně.
Agentka Osprey protočila oči. "Radši se o ten český humor nesnaž."
Načež přišla urgentní zpráva, že se sledovaný objekt magicky přemístil někam, kde neměli pravomoce. Povolali je zpátky do Prahy.
"Šalinou nebo po D1?" řekl Thorne.
Osprey prskla a otevřela si portál.
Nezbylo mu, než jet vlakem. Víčka se mu klížila už od Pardubic.
Další, co uslyšel, bylo už jen:
"Ústí nad Labem, hlavní nádraží."

Polsko za 2. světové války, iglů, Severní Korea, vakuum, povrch Venuše, Mexiko.
Všechno místa, kde se nechceš probudit.
A nebo třeba u svojí ex na gauči. Ještě, když přitom leží v koupelně ve vaně nařezaná na kusy.
Exla, exka. Projela mi hlavou skutečnost okamžiku, ale jen jsem se na zakrváceném povlečení převalil v transu na bok, a vrátil se zpátky k opojné myšlence na místa, kde bych se probudil neraději než tu.
V Mariánským příkopu, náručí macechy, Černobylu, v kůži důchodce, na Žižkově nebo Stodolní k ránu, za mřížema... no a nebo rozřezaný na kusy ve vaně.
Ach, ten život.

Jarda ucítil ostrou bolest v noze. Hned poté začal vnímat i další bolestivá místa na ruce, zádech a hlavě. Pomalu otevřel oči. Sluneční paprsky ho zprvu oslepily.

Bylo jich ale méně, než čekal. Když dokázal zaostřit, uviděl kolem sebe skálu.

Byl na dně rokliny.

Začal vzpomínat, kde a proč je. Když v tom se mu zase připomenula noha. Pohled na ní odhalil zakrvácené a natržené kalhoty. Zkusil zahýbat chodidlem.

Naštetí se hýbalo jak mělo, i když ztuha. Jarda se podíval pod kalhoty, naštěstí to byla jen odřenina.

Postupně prošel zbytek těla. Vše nějak sloužilo jak mělo.

Šel hledat cestu ven.

V temném lese byl pronásledován drakem. Prohlížel si ruiny a podivuhodná umělecká díla. Bloudil v labyrintech. Luštil staré tajemné nápisy. Spatřil obrovitého dutého slona z kamene černějšího než obsidián a prozkoumal jeho vnitřek.
Na louce se poštuchoval s nymfami a koupal v průzračné vodě starých lázní. Ocitl se na Kythéře a účastnil Venušina božského triumfu. Nalezl konečně Polii a ona jej v mdlobách oživila polibkem. Chystal se ji sevřít do náručí …
Zvonili na jitřní. Teď a tady se opravdu probudit nechtěl. Ale alespoň má v klášteře u svatého Zanipola dost volného času a psacích potřeb, aby to všechno mohl zaznamenat.

Ráno bylo ponořené v husté mlze. Ne, ne. Zamžikal očima. Paprsky zářícího sluníčka se mu bolestivě zapíchly do tváře. Ráno bylo krásné a slunečné, ta mlha mu seděla v hlavě. Zatřásl s ní, aby mlhu vyklepal, ale to byla chyba. Rozduněla se jako zvon.
Co jsme to jenom dělali, přemýšlel. Nejdřív zelenou, potom pár fernetů a samozřejmě vše prolívali pivem. Potom šli ze zábavy přes les domů. No a kde je teď? Rozhlédl se ze svého místa v příkopu u silnice. Kolem se táhlo skalnaté údolí k nějakým baráčkům. A co se to píše támhle na ceduli? Curahuara de Carangas?

Žebřík sahající do nebe po kterém vystupují a sestupují andělé.
Klanějící se snopy, měsíc a hvězdy prokazující úctu.
Vinná réva mačkaná do královského poháru.
Koše s pečivem, které uzobávají ptáci.
Sedm hubených krav, žeroucích sedm tučných.
Hlas volající tvoje jméno uprostřed ztemnělého chrámu.
Socha z mnoha materiálů, kterou rozboří kámen, co se stane horou.
Život na pastvě pod ranní rosou.
Pokyn vychovávat Božího syna a k jeho ochraně sestoupit do Egypta.
Vyčerpaná temnota třikrát přetržená zoufalstvím Mistra.

Ve spánku, když se naše mysl nebrání, se můžeme dozvědět mnoho.
Nakonec se však stejně musíme probudit, abychom podle toho mohli začít jednat.

Sometimes this town feels like a purgatory, only you have no idea what you did that you were punished for. It chews you up, grinds you down, spits you out. So here I was, woken up by the familiar sound of sirens. Plenty of worse ways and places to wake up. Stripped down to your tighty-whities in an alley, staring into the barrels of a shotgun in a dark warehouse. Hanging upside down from a bridge. Been there, done that.

I'd rather wake up in one of those situation than like this.
Same time, same date, fourteenth time and counting.

They were nearly back in Watson when V slowed the bike down, and cleared her throat.

"What," Johnny said inside her head, apprehensively.

"Been meaning to ask. This morning, you said I made you fuck a cop. Made it pretty clear you didn't like it."

"Yeah?" It was early afternoon, and the streets were as empty as they got in Night City. "Can't really think of a worse place to wake up than in a cop's bed."

"You didn't seem as shook up about it being a male cop."

They rode on. Johnny said nothing. Let her figure it out.

Hlava mu třeštila a když otevřel oči, shledal, že je v místnosti se zamřížovaným oknem, kde postel, na níž ležel, byla jediným kusem nábytku.
Záhy se rozpomněl na pajzl, kde čekal na kontakt z kořenářského gangu, který se s mistrem snažili infiltrovat. Poslední vzpomínka byla rána do zátylku.
Vstal a zabušil na dveře. „Pusťte mě odtud!“
Otevřela se špehýrka. „Brzdi, mladej,“ řekl chlap na druhé straně. „Když benga přivezou borce ze Zorgovy díry, tak to vždycky chce aspoň dva dny.“
„Pusťte mě, jsem Jedi!“
Chlap se rozesmál. „Patnáct let dělám na záchytce, ale tohle jsem ještě neslyšel. Pořádně se prospi.“