...na žebrotu

„Jen bych tě rád upozornil, drahý Geralte, že to obvykle býváš ty, kdo mě tahá že šlamastiky, takže jsme slušně řečeno v prdeli.“
„Drž hubu, Marigolde, snažím se meditovat.“
„Snaž se raději vymyslet, jak ty tupce přesvědčit, že jsme jim prokázali dobrou službu! Zbavili jsme jich toho skolomorda nebo čeho, a oni nás za to zavřou do té nejodpornější šatlavy, co snad existuje?“
„Je vidět, že jsi moc vězení zevnitř neviděl.“
„Říkáš to, jako kdyby to byla vada charakteru,“ odfrkl si básník.
V zámku zarachotily klíče. Marigoldovi poskočilo srdce.
„Prej vás mám pustit, přišla se za vás zaručit nějaká ženština.“