Nový nájemník

Toho večera byla sova velmi nenaložená.
Zase červíci, zajímalo Ledňáčka.
"Kdeže červi, veverka, hú hú, já nebohá. Nastěhovala se do vedlejší dutiny a celý den běhá jako splašená sem a tam. Když nepobíhá, tak zuřivě chroupe ořechy a mlaská. Už tři dny jsem nespala, hú hú," postěžovala si a pak se rozloučila a zmizela do soumraku.
Za rozbřesku Ledňáček zdvořile zaklepal na veverčí dutinu.
"Čo chceš?" vylezla zrzavá ušiska. Ledňáček zazpíval píseň o sovím trápení a pak ukázal na nedaleký smrk.
Veverčák se zahleděl svýma krátkozrakýma očima. "Větčí a lepčí, víč ořechů." Jeho huňatý ohon se mihl vzduchem a zmizel.