Rozlučkové

Po hlavě se vrhnul na Křížový výslech, který začal slovy „To za mých mladých let se vyslýchalo lépe a důkladněji.“
Bublina a Červík na dubu věděli, že jsou Místa kde se nechceš probudit. A spolu už vůbec ne.
„Nehodí se používat Přísloví, když se jeden věnuje Mravenčí práci, zatímco jiní V rouše Evině zajdou Dál než jsme chtěli,“ poučili ho a on si dal říct.
„Neboj se rozkvést,“ pravil Zrzavec a nemyslel při tom na možné následky.
„Na hranici!“ skandoval dav a Největší fanynka o tom pořídila podrobný Deníkový záznam. „Není to málo?“ zeptal se a pokračoval „Kde jenom ty kytky jsou?“ Chtěl, aby zápis doplnila.
Záblesk v hlavě Módního experta měl za následek Čtyři strofy katastrofy. Naštěstí jen čtyři.
Hlasy z hlubin nechtěly, aby je nechal Na holičkách, ale on raději odešel.
Chtíč hnal Povinnou postavu dál a dál a nakonec ji donutil, aby vstala Jako fénix z popela.
Denní chléb prý sežrala Šelma, povídalo se. Kolovrátek se postaral o to, že se z tvrzení stala Pravda, která se dostala až K pramenům.
Co mi visí doma? Netopýr Ve vývinu.
Když napsal Sportovní drabble, zvolal: „Nikdy nepřestanu drabblit, nikdy! Budu psát dál! A šmitec!“
Kéž i my drabblíme dál!