U lékeře

"Další prosím! Dobrý den, půjčte mi Vaši etiketu, děkuji. Jak vám mohu pomoci, slečno Zlatice?"

"No, jak bych to,... ona je to taková choulostivá věc," ošívá se návštěvnice.

"Žádné obavy slečno, od toho jsem právě tady."

"Když já nevím..."

"Tak ven s tím, ať mi tady neuschnete."

"Už týden mám strašnou chuť - totiž hrozně by se mi chtělo - víte co myslím? Ale on je teprve březen a já jsem ještě celá holá..."

"Ale to je úplně normální! Nebyla byste vůbec sama, je tu třeba pan Dřín, slečny Zmarlika, Sakura a mnozí další. Věřte mi, když Vám říkám, nebojte se rozkvést!"