Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
V minulé části získal Artur za záhadných okolností cizí vzpomínky. S pomocí Neklana vyráží pátrat po červené chalupě z těchto vzpomínek...
Zmínka o smrti
Lezou pěšky do kopce k červené chalupě.
Před vrátky čeká stařík v noční košili.
"Jsem svobodný člověk! Nechte mě být!"
Neklan zírá na jeho bosé nohy ve sněhu. "Měl byste se obout."
"Ne! Boty bych musel koupit ve městě a tam nepáchnu!"
"Poslyšte, mám vaše vzpomínky," zastaví Artur staříka.
"Ach! Proč jsi to neřekl hned? Mám pro tebe zprávu od kolegyně. Byla tu před lety."
Artur ho následuje do chalupy. Dostane zažloutlý papírek, kde úhledným rukopisem stojí:
Utéct firmě je jediná záruka svobodného života. Zmiz, dokud můžeš.
"Ona už nemohla," vysvětlí strařec. Namíří prstem do rohu zahrady, kde stojí náhrobek.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
vida, takže to bylo heslo? A
Aries
vida, takže to bylo heslo? A trochu teda doufám, že radu neposlechne a ještě tam pobude
no toto
Tora
no toto