DMD č. 7. pro 7. 4. 2023. Téma: Svobodný duch

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch. Svobodný duch.

Svobodný duch??!! Svobodný duch!!! Svobodný duch!!!!!!!!!!!!!!!!

A od té doby svobodný duch. Mezerník. Mezerník. Mezerník. Mezerník.

Nebyl jeho biologickým otcem, dokonce ani prvním otcem nevlastním. Ženská se přistěhovala, když bylo Tommymu sedm a pak je oba opustila. Kluk ani jednou nezaplakal. Možná už tenkrát hluboce chápal to, co sám zdědil – matčinu dravou žízeň po svobodě.

Ve třinácti se vracíval po víkendu, prachem obalený.
V sedmnácti po týdnu, ještě v potácivé kocovině.
V jednadvaceti po několika měsících, s vyraženým zubem, ale šťastný, že prožil východní pobřeží. Bůh ví, co tam dělal. Bob to rozhodně vědět nechtěl.
Jednou se možná nevrátí vůbec, pomyslel si. Prostě jen chtěl mít doma syna, ale mustangům to taky nejvíc slušelo na prérii.

Solidní stoosmdesátník bez závazků hledá družku ve věku sto padesát až dvě stě let pro společnou budoucnost. Vlastní byt není podmínkou, sám obývám rozsáhlou nemovitost ležící v malebné krajině jižních Čech. Ačkoliv jde o klidnou lokalitu, příležitostí ke zjevování je dost, zvlášť v letní sezóně.
Od partnerky požaduji loajalitu, spolehlivost, náležitě děsivý zjev a zejména aktivní přístup ke strašení – konkurence v blízkém i vzdálenějším okolí je silná.
Láska ke zvířatům podmínkou, vlastním přítulnou dogu černé barvy.

Zn: Ve dvou se to lépe straší.

Kontakt: Zvoníčkův mlýn, Hoštice 24, 387 01
PS: pro osobní návštěvu raději volte jiný způsob dopravy než vlak

"Do tvých rukou odevzdávám svého ducha."
Poprvé sám, opuštěný.
Vztah existující před počátkem času zlomený kvůli lidské nedověře a Boží lásce.
Vesmír, ztichlý v úžasu a snažící se pochopit magnitudu toho, k čemu právě došlo.
Temnota, marně se snažící zahalit tvář světa do patřičného smutečního hávu.
Chvíle, která trhá symbolickou látkovou hranici, mezi lidským a Božským.
Duch vyšlý od toho, kdo byl Životem, znovu vstupuje do těch, kteří podlehli smrti, aby je oživil.
A tak, jako se kdysi vznášel v temnotě nad vodami nyní visí v temnotě nad skálou zvanou Lebka.
Zanedlouho se objeví jako plamenné jazyky nad hlavami věrných.

„Vyslyšte mne, smilujte se konečně nade mnou! Ta trýzeň je nesnesitelná! Neustálé ponižování, výčitky, citové vydírání, manipulace! To se prostě nedá vydržet!
Poslyšte, já snesu hodně, ale čeho je moc, toho je příliš! Dobře, nejsem žádný svatoušek, ano, mám zálibu v pitkách, ale nejsem sám, ne? A měl snad někdy někdo kvůli tomu takové peklo na zemi, jako já? Neměl!
Myslel jsem si, že jsem se s ní naučil žít, ale zmýlil jsem se. Teď vím, že nic nevím.
Půl třetího tisíce let je opravdu příliš.
Jsem přece svobodný a mám svá práva! Povolte mi ten rozvod alespoň na věčnosti!“

Obloha vystřídala zem.
Jednou.
Dvakrát.
A ještě potřetí.

Řvoucí motor rozechvíval každičký kousek letadla.
Výkrut, přemet a svíčka do mraků.

"Tohle se nezapomíná..." zaprskal interkom. "Kolo a letadlo..."

Dvanáct válců a přes tisíc koní znovu zařvalo.

Tentokrát už jen do táhlé zatáčky a pak pomalu dolů.
Třicet minut ve stíhače uplyne jako blesk.
Znovu ve Spitfiru po tolika letech.
Znovu na obloze...

Splněný sen.
Dokonalá vzpomínka.
Poděkování.

***

Generál Emil Boček.

Na co asi myslel, když v roce 1939 utíkal v šestnácti letech z umírající republiky?
A na co, když se to v roce 48 zlomilo.

Ale ani to ho nezlomilo.

O ruku princezny Chalcedony se toužil ucházet každý, od kněžiců z dalekých zemí až po čeledína z hradních stájí. Její krásná tvář pletla hlavy, její hlas zatmíval mysl, její úsměv zbavoval rozumu.
Každému z nápadníků uložila zkoušku. Kdo první uspěje, stane se jejím ženichem.
Mně zadala vyhnat z království draka, který se usadil u západních hranic.
Zrovna jsem spěchal s dračí hlavou do trůnního sálu, když jsem se nečekaně srazil se svým bratrem.
Pak už jsem cítil jen dýku pod žebry.
Bratr slavil svatbu a já už se nikdy neožením.
Od těch dob bloudím chodbami a připomínám bratrovi jeho proradnost.

Sam a Steve se sejdou v hospodě.
Sam je ten v zeleném tričku, Steve ten v tyrkysovém, jinak jsou to podobně hranatí drsní hoši.
„Ti zombíci mi dávaj pořádně zabrat, to ti řeknu,“ stěžuje si Steve.
„Hmm,“ nereaguje na to příliš Sam a radši si přihne piva.
„Nebo ti syčáci, nevěřil bys, co mi provedli včera – ale počkej, jak to teda řešíš ty, jak se těm zatraceným příšerám bráníš?“
„Já to řešit nemusím, já jsem Sam a Sam Ain't Minecraft! Já jsem svobodný software, můžu si dělat, co se mi zlíbí, a dokud si ty příšery nenainstaluju, nemůžou na mě.“

The hallowed library somehow made you quieten down.
Your voice dropped into whisper, your footsteps illogically muffled on the marble floor, and your very movements slowed down and stilled.
Weta looked right at home there, Lion on the other hand found himself uncharacteristically fidgety.
"As far as afterlife plans go, I must say this is not my favourite," he shook himself.
"So what would your choice be? The Muslim seventy virgins?"
"I don't have to die for that," Lion shrugged.
"Haunting some forgotten red light salon then?" Weta giggled half ashamedly.
"Walhalla sounded nice, actually. Not restrictive like the others..."