Před čtyřmi lety, když jsem ji poprvé držela v náruči, byla maličká. Takový trpaslíček.
Je naším údělem takové nosit a chránit a vést k tomu, aby dohlédli dál a natáhli se výš, než jsme kdy dokázali my.
Jeden by řekl, že budou stát na ramenou obrů.
Ale není snad snem každého učitele, aby jej jeho žák překonal?
Není ve skutečnosti přáním každého rodiče, aby to bylo jinak? Aby nakonec z dítěte vyrostl obr, vedle kterého se bude rodič, na jehož ramenou stojí, zdát jako pouhý trpaslík...
A tak můžeme spolu s klasikem říct - on(a) musí růst a já se umenšovat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Gratulace. Utíká to
Aries
Gratulace. Utíká to
Děkuji :)
Owlicious
Utíká to šíleně.
Letí to strašně :) u nás to
strigga
Letí to strašně :) u nás to za pár měsíců budou tři roky a já pořád vidím to malinký miminko... a s tvou polemikou souzním, doufám, že přeroste nás i naše stíny! A pro nás doufám, že jí k tomu zvládneme dát prostor <3