Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
Artur sem zvenčí přivedla práce - pátrání po záhadné truhle.
Čím více času v tom prokletém městě strávil, tím těžší bylo odjet. Když se pokusil vrátit do Prahy, nemohl najít peněženku, zranil si ruku a jeho autobus se krátce za městem porouchal.
Přestal pokoušet štěstí.
Pronajal si v centru garsonku s výhledem do dvora. Byla prázdná, jen na okně sesychala jakási rostlina. Zeptal se majitelky, co je to za druh.
"Mučenka. Přivezla jsem si ji z Jižní Ameriky. Chtěla bych si vypěstovat vlastní marakuje!"
"To se už asi nepovede," děl Artur.
"Proč myslíte?"
Z oškubaného stonku odpadl suchý list.
"Vám se nezdá…?"
"Až zplodí ovoce, ne abyste mi ho snědl!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle mě pobavilo.
Tlegy
Přesně takové typy znám ze života. Ty se bavíš o koze a oni o voze.