O kráse světa

Chodil prostorem pustým, prázným
čenobilým, studeným, ničím vzácným
nevěděl o světě
o této krásné planetě
tolik, kolik by za to stálo
cestoval málo

jako meteorit padla mu k nohám
malířka kouzelná
začla ho pozvolna
provázet prostorem dál
otevírala neviditelné dveře i obzory
jeho skepsi navzdory
používala barvy jasné i temné
lehké i těžké
výrazné i jemné
podívej, jak velká je Země
navštívit mnoho zemí musíš
počkej, až všechna jídla zkusíš
uvidíš veškerou krajinu
oceánů hlubinu

jak se plátno rozrůstalo
klubal se z ulity
všechny ty pocity
na nekonečném plátně
dělaly obrazce překrásné
chodit navždy ve stínu
bylo by tak nešťastné