DMD č. 8. pro 8. 4. 2023. Téma: Namaluj mi svět

Dva ranaři se sklonili nad velkoplošným tiskem. Zobrazoval prastarý pergamen, nejspíše vyfocený skrytou mikrokamerou. Bohatý diagram všech světů Yggdrasilu vhodný pro mystické cestování.
“Dobrý, jen třeba do Arkádie bych nelez, ta celá propadla Abyssu, jen Fomoři a svinstvo.” Načrtl Lambert fixem znamení.
“Podmořský světy uctívaj Cthulhu odjakživa…”

A výčet pokračoval dlouho.

“Někdy si říkám, proč si prostě neprostřelíme hlavu.” Prohodil Lambert při pohledu na plachtu skoro celou překrytou černými výstražnými značkami.
“Protože jsme Plánu mnohem užitečnější, když střílíme do hlavy ty zmrdy, vole, nedělej ze sebe emo!” Shrnul celou svou etickou ontologii v jedné větě brilantní teolog a kabalista Coen.

Malá Gina za ním chodila, když už si večer sednul k televizi a otevřel pivo.
„Namaluj mi svět, táto,“ říkala. Její nejoblíbenější motiv. Pastelky a papír měla připravené.
Tátovo vidění světa bylo jednoduché: domky s ploty, stromy, kulatá louže, která představovala oceán, zvířata jako baňky na nohou.

Velká Gina zatím znala jen tohle vyprahlé místo mezi poledníky. Lidé plížící se ve stínech podél domů, na dvorech místo květeny ševelící palmy, kvádr nočního klubu, ve kterém pracovala jako tanečnice a společnice. Kam oko dohlédlo, odstíny okrové. Doufala, že jednou uvidí oceán, že bude šťavnatě azurový a že nebude vypadat jako louže.

(Emily a Amalia se s hlasitým PUF objeví kdesi v Británii u jakéhosi domku.)
Emily: To Irsko bylo super! Kdy zase vycestujeme?
Amalia: Co Francie v září? Už jsem koukala na hotel v Le Havre. Blízko u moře, samozřejmě.
(Amalia vytáhne mapu, propisku a zakroužkuje na mapě město Le Havre. Dalších 20 minut si Amalia a Emily povídají o různých zemích a městech a plánují další dovolené. Na mapě se postupně objeví 5 dalších koleček, různé škrtance a změť šipek.)
Emily: Víš jakou máme při cestování výhodu? Mudlové na dovči létají letadly. Musí si lety rezervovat, platit... Nemají to jednoduchý.
(...)

Na stole ležela tužka. Vzal ji do ruky, několikrát ji obrátil. Nic. Obyčejná tužka. A přesto - ten muž, který mu ji dal, tvrdil, že mu splní každé přání. Nevěřícné zakroutil hlavou.
Zkusil načrtnout květinu. Obyčejná kopretina s několika okvětními lístky. Ozvalo se lupnutí a tu byla - na stole ležela kopretina.
Chytil uměleckou slinu. Nakreslil vázu. Lup - váza na stole. Za chvíli se kolem stolu válely peníze, zlato a drahé kameny.
Co dál? Nakreslil sebe, s pořádnými svaly. Lup a byl z něho Arnold. No, ale toho břicha by se mohl zbavit. Vzal gumu a malůvku smazal. Lup a byl pryč.

Wolf smiled as his fingers caressed the surface of a tablet one of the teams brought back.
He sat down at his desk and started sketching.
Pretty soon a pattern began to emerge and once the last line was in place the whole thing started to glow.
Right then the door opened and in came Swan.
She took one look at her colleague's work and smiled too.
"I thought we were too old for that," she said kindly.
"You're never too old to believe a world can be new - or that there can be a place for you in it."

Rulík z velké nory vycházel nerad. Jeho instinkty kvílely hrůzou, jen co měl od nory odhopkat pár kroků. Pravda, venku nečíhali elil. Pach lišky či lasičky by snad ani nepoznal. Kolem kolonie hrozilo jiné nebezpečí, nevyzpytatelnější a krutější; o tom ale nikdo nemuvil.
Živil se ponejvíce fleranem, co nanosili jiní. Aby předešel výtkám, že sám nic nenosí, začal z kamínků vytvářet obrysy; která jiná kolonie má králíka, co tohle dovede?
Kdyby měl ale ztvárnit to, co mu bez ustání leží v mysli, nevytvářel by obrysy El-Hrérána. Maloval by strop z kostí a smrtící smyčky, stahující se oka z lesklého drátu.

"Elder?"
"Yes, child?"
"They say you tell the best stories. They say it's like painting pictures with words. That you close your eyes and you see."
"That is kind of them. What do you want to hear about?"
"Tell me of a world, green and blue, of cities with buildings touching the sky, where more people than I could imagine live. Tell me of lush valleys, of endless forests. Tell me of fields of grain spanning beyond horizon. Tell me of oceans full of fantastic creatures."

"Tell me of the world before the bombs fell, the world I've never seen."

Krátce po svém opuštění pražského gymnázia Minerva se Cimrman vydal na cestu do rodné Vídně. Jelikož však mladému muži již v jihočeském Táboře došly peníze, rozhodl se na další cestu vydělat prodejem obrázků malovaných zbytky barev ze zavazadla, s nímž opustil internát. Jak jsme vyčetli v dochovaném mistrově deníku, Cimrman právě v Třeboni dokončoval živě barevnou krajinku s vycházejícím sluncem zrcadlícím se na hladině rybníka, když se přes jeho rameno naklonil francouzský host místních lázní. „C'est magnifique! Quelle impression!“ okomentoval prý Cimrmanovu práci a obrázek okamžitě koupil. Naše nedávné výzkumy potvrdily, že tím mužem nebyl nikdo jiný než Claude Monet.

Paní Miltonová nebyla první psycholog, se kterým se osmiletý Elijah kdy střetl, rozhodně však byla nejnesnesitelnější. Iritovalo ho, jak s ním jednala: jako by byl jen další hloupé dítě, které utáhne na vařený nudli. Dojemně falešně přátelská, zatímco se z něho pokoušela vytáhnout potřebná data do tabulek. Viděl jí až do žaludku. Bylo to frustrující. Kdyby ho alespoň analyzoval někdo kompetentní. Ale budiž, hrajme její hru.

„Namaluj mi ideální svět,“ vyzvala ho. Nechala mu tu tužku, pastelky, několik čtvrtek. Neprotestoval. Tvořil:
Deštné pralesy.
Čisté moře plné života.
Modrou oblohu s letícími čápy.
Skupinu ledních medvědů.

Zachovaná příroda.
Svět bez lidí.