Školka

Školka mi měla ulehčit. A. měl v září nastoupit a já měla mít klid.
A. z provozních důvodu nastoupil v polovině listopadu, promptně onemocněl a už to jelo. Školka je totiž semeniště ne hříchu, ale viróz, dětských nemocí (propáníčka, už ani nevím, kolik jich teď je, ty nejnovější už mají jen čísla!) a chřipky. Takže člověka namísto návratu k relativně normálnímu životu a klidných posledních měsíců těhotenství čekají horečky, nudle, kašel, zpocená pyžama a řvoucí bánší, která nechce ani smrkat, ani ležet a dokonce ani čaj.
Mít doma batole společenskému životu příliš neprospívá, mít dítě školkou povinné ho zabíjí úplně.