učednice

Bylo jí šest, když táta postavil figurky na šachovnici, ukázal jí tahy a řekl: „Máš bílé.“
Ten večer prohrála. Táta jí usušil slzičky zklamání. Pak znovu postavil figurky, aby přehrál partii a ukázal, kde chybovala. Od té doby už po porážce neplakala, ale pozorně sledovala, co táta vysvětluje. Milovala ty chvíle, protože se k ní nechoval jako k malé holčičce ale jako k sobě rovné.

Tak to šlo několik let, dokud tátu poprvé neporazila. Tehdy máma uspořádala malou oslavu, vždyť táta byl proslulý šachista, nad kterým málokdo zvítězil.
Když pak přišla do Bradavic, Rose Weasleyová nenašla přemožitele ani mezi profesory.