V posledním tažení

Začalo to nenápadně, ale situace se rychle přiostřila. Krůpěje potu zalité hektolitry čaje, týden, kdy se hýbou pouze oči hledící na obrazovku, ale ani čtvrtá série Hercula Poirota nepřináší kýženou úlevu ztrápenému tělu a ochablé mysli.
Mezitím o pokoj vedle, tatáž nemoc. Vzbuzena v 6 radostnými hlásky, o 15 minut později následuje první bitka, kterou pískám. Snídaně, levou rukou hraju maňáskové divadlo, pravou zdolávám nástrahy homeofficu, svačina, pravidelná dodávka čaje vedlejšímu pokoji, oběd, meeting s rozmlženým pozadím, na kterém se míhají dva barevné fleky, oč menší, o to hlasitější, večeře, po hodině čtení usínám pouze já. Vysmrkat jsem se nestihla.