Ze života

Žil byl jeden horal, 
mezi šutry korál, 
na svůj věk furt kvetoucí, 
což je vážně matoucí. 

Často dýchal svěží vzduch, 
smrádek z hnoje v hejnu much. 

Z vlastních vinic sklízel hrozny
a dělal z nich patok hrozný. 
Čurdil ho dál sveřepě
a skladoval ve sklepě. 

Byl šikovný řemeslník, 
měl však tempo šnečí, 
tvrdil, že mu pohyb v horách 
nebývale svědčí. 

Na odlehlém místě 
toužil volně žít, 
pak si vzal svou ženu 
a z té višně slít.

V paneláku žral a kynul, 
touhle volbou prý se minul.  

Jsou věci, 
které vás v životě zlomí,
on však dál nezlomně sází své stromy. 

V mobilu jí cinkla zpráva od Jana.
Profesor Tác to dokázal. Ctibor je v péči psychologa!
Paráda! odepsala. Proto přišla ředitelka z hodiny na prášky. Ctibor projevil zájem o pokusy! Chemické, ne fyzikální!
Moje práce, pochválil se Jan. Předvedl jsem hořícího hada na porcelánové podložce. Produkt pramalý, smradu jak v hradu.
Přiložila smajlíka. Prima probuzení pozornosti! Dodala: Fyzikář odchází. Samozřejmě se to rozkřiklo. Ctibor mu pogratuloval. Řekl, že je rád a že to škole prospěje. 
Psychologa čeká pytel práce... Proč si píšeme v aliteracích?
Prosím? 
Opakování stejných hlásek na počátcích slov. Třeba: Kvetoucí korál. 
Kvetoucí korál? Parádní pitomost!
Přiletěl palec.

Glen Coe si vaří vlastní počasí.
Zachmuřeně koukáš na Devil’s Staircase. Toužíš tam být.
Místo toho jsi tady, v nabubřelém Kingshouse hotelu, kde máš ubytování na dvě noci, kdyby se ti nepodařilo dát včerejší úsek vcelku, jenže podařilo. Sekundární plán, jít si zalyžovat do místního střediska, naráží na to, že nahoře sedí mlha a hrozba blizardu.
Nevydržíš vevnitř. Celé dopoledne koukat na absolutně prázdnou Cestu.
Jdeš se projít, aspoň kousek.
Je poledne a Simon už musí být v sedle.
Viděli jste se naposled.
Nohy máš unavené, ale lezeš na vyhlídkový bod.
Mlhu a déšť teď vážně potřebuješ.
Sem s nimi!

To je pořád: „hrnečku vař“, ale kdy se ozve dost? 
Předhazuješ „svojí partě“ denně, jako psovi kost. 

Ohlodají, nechaj zbytky, odejdou jak z krmíku, 
ještě remcaj: „dneska nic moc“ – chce to jinou taktiku. 

Nic ze dřezu neuklízet, simulovat slepotu,
škrtnout slovo „podstrojovat“ a nepřiznat „ochotu“.

Vařit pro své potěšení, dle vlastního vkusu,
neřešit, zda drahouškové otvírají pusu. 

Nepřijímat objednávky jako v hospodě, 
na odpověď „nevim, neřeš“ nechat o vodě. 

„Cokoli“ a „je to jedno“ napsat na papír, 
servírovat rovnou, ať si šmákne, bohatýr. 

Vařečku, to žezlo moci, s velkou pompou předat, 
a pak zdrhnout za kopečky, než to stihnou vstřebat. 

V nohách máš přes dvacet kilometrů a kolem sebe naprostou samotu. Simon je daleko před tebou, poslední lidé osm kilometrů za tebou. Jsi přímo uprostřed Rannoch Moor.
Bolí tě nožičky. Fouká vítr. Lehce prší. Cesta, dlážděná oblými kameny, začíná stoupat. Bude hůř.
Hodíš do sebe elektrolytovou tabletu, dnes druhou. Slibuje snadný nástup energie, rychle. Moderní věda je přece jen něco...
Elektrolyty se navážou na vodu v tvém těle... pokusí se navázat... Temno před očima.
Málo piješ.
Dehydratace.
Černé vločky poletují dokola...
Vytrháváš půllitrovku, kterou ti věnovali v Inveroranu a naráz ji vypiješ.
Za deset minut je dobře.
Voda je život.

Je půl deváté! 
Člověče, vstávat! Těch tvých dvacet se protáhlo tak, že nám hrozí vyhynutí! 
Vylij, vypláchni a dolij misky s vodou! Dosyp červy do misky! Podej nám cvrčka! Anebo ne, my nechceme, podej ho jen těm svým dvěma, co už natěšeně čekají v úkrytu! A ten úkryt bys taky mohla vyměnit a vyprat, on se pročůral sám. 
A nyní maličký třígramový pacient. Správně ho zahřej. A správně drž! Takhle ne, to je o milimetr vedle, takže musí udělat VELKÉ DĚSIVÉ ZUBY. 
Červům utrhej hlavičky a vymačkej mu je do tlamy. Musíš zleva, jinak bude mít tlamku pevně zavřenou! 
Konečně! 

Sourozenci Věrka a  Péťa sedí v kuchyni u stolu. "Já mám hlad," řekne hošík. Pohladí si bříško. "Tak si uvaříme kaši." "Maminka je u sousedky. Tak ji překvapíme a uvaříme večeři. Určitě bude ráda."  Věrka přichystala rendlík a nalila do něj mléko. "Já tam nasypu krupičku," nabídl se Petřík. "Odměř ji do hrnku."  Péťa poslechl. Nasypal krupici do mléka a Věrka vařila. Kaše neuvěřitelně zhoustla. "Dal jsi tam jen jeden hrnek  krupice?"  "Ano, tenhle a plný."  Péťa strkal Věrce pod nos svůj oblíbený hrnek. Ta jen zalapala po dechu, K tomu množství, by potřebovala hrneček z pohádky a mléko navíc.

Děkuji za všechny chvíle smíchu, nezapomenutelné hlášky i vtipy, které nikdo jiný nechápe.
Děkuji každému přednášejícímu, který odolal pokušení zůstat v akademických výšinách a sestoupil dolů mezi nás.
Děkuji za všechny momenty, kdy jsme jen s úctou mlčeli, tváří v tvář něčemu většímu než jsme my sami.
Děkuji za výjezdní kurzy, kde jsme deset dnů nemuseli dělat nic jiného než studovat, poznávat a žasnout.
Děkuji, že mám v ročníku dvacetiletou prvostudentku i šedesátileté odborníky ověšené doktoráty.

Děkuji, že nejsme jen spolužáci, ale společenství.
Že i když odejdeme, pořád se budeme mít kam vracet.
A že jsme to spolu mohli prožít.

Ředitelce se chumelily hlavou všelijaké myšlenky. Pocítila touhu přetrhnout drzého fracka Ctibora. A taky fyzikáře. Učit neumí, odborně nic moc, a co hůř, i učitelé tvrdí, že je arogantní. Jenže - kde sehnat náhradu? Není k dispozici ani absolvent, ani páťák, čtvrťák,...jen ta vědkyně, co jí dala na starost Ctibora. Ale může jí svěřit rovnou celou třídu? Jedině s někým do tandemu, ale s kým?
Nedrž emoce v sobě, připomněla si. Když chceš z někoho vymlátit duši, posluž si. Stiskla ruku v pěst a udeřila. A znova a znova.
"Ty dneska boxuješ jak Tyson!" odfoukl její sparingpartner mezi dvěma koly.

Ctibor sebou trhl a vyběhl ven. 
Jan a kantorka se zvolna přišourali ke stolu, u kterého zůstal profesor Tác. "Asi přemýšlíte, kde jsem ke Ctiborovi přišel," řekl zvolna. "Přišel on za mnou, po popularizační přednášce na hvězdárně. Dávám mu matematické konzultace. Velice brzo mi došlo, že s ním musím pracovat i jinak, než o něj začne pečovat psycholog. Drobné praktické úkoly jsou mu opravdu nepříjemné, tak se ho snažím motivovat odměnami, totiž, že ho naučím něco navíc. Ale jak vidno, kovariantní derivace na zakoupení chleba nestačí."
Ve dveřích se objevil Ctibor s malým bochníčkem. 
"Nesu! Naučíte mě ty derivace, prosím?"