A máme to tu zas. Konec ledna a záplava růžové. Naštěstí je v našem podniku dobrá víla (těsně před důchodem - co budeme dělat pak, hrůza pomyslet), která se vyzná (to je prosím nehorázný eufemismus).
Všechno je pečlivě rozpočítané, jsme předvoláváni jeden po druhém, na každého z nás nepotřebuje víc než 30 sekund. Dobrá víla si nás změří pohledem, a loni čerstvě nastoupivšího kolegu neomylně pošle vedle na "první vyplnění".
"Jméno!"
Po mé odpovědi sáhne do hromady růžových lejster a neomylně vytáhne to moje. Je plné červených, modrých, a zelených lepíků.
"Červený podpis, modrý 2023, zelený 2024. Vyplněné položte sem. Další!"
to zní docela hororově
Aries
to zní docela hororově
Nezní
netopýr budečský
Nezní
Ó ano, to znám moc dobře :)
mamut
Ó ano, to znám moc dobře :)
Naštěstí my také máme vílu a nehudrá na nás, ale trpělivě vysvětluje a i nám zavolá, když promeškáme :)
Kachnička
Ať žijí dobré víly. Ale děsí
Apatyka
Ať žijí dobré víly. Ale děsí mě, že jsem ještě nikdy neslyšela o žádné, která by nebyla těsně před důchodem – zato vím nejmíň o jedné, co měla být v důchodu už sedm let...