NESOUTĚŽNÍ
Tentokrát vážnější...a kardinála není nikdy dost
Hadka, zmíněná smrt mnoha osob
"Řeknětě, že jste to nenařídil!"
"Byl to rozkaz krále!"
"Přestaňte se hájit!"
"Nehájím se! Jen říkám, že jsem to takhle nechtěl!"
"Nechtěl, ale udělal! Copak jste neřekl, že pro Francii uděláte vše? Že životy jednotlivců nic neznamenají?!"
"Ano."
"Věděl jsem to!"
"Jenže na stejnou míru řadím svůj život."
"..."
"Kapitáne,"ztišil hlas. "Jsem to co musím být, ale neplýtvám lidskými životy. Přísahám při Bohu, co mě jednou bude soudit, takhle to být nemělo."
"Chcete říct, že děláte chyby?"
"Každý je dělá. Podle toho co vím, nepřečetli si instrukce co měli. Byla tam i uniková cesta."
"Měl jste to říct sám"
"Ano..."
Občas nějaká akce nevyjde, občas lidé nepřečtou instrukce a občas i nejlépe naplánovaná akce padne na lidské neznalosti či aroganci.
Někdy prostě selžou nejlepší plány...
NESOUTĚŽNÍ
NA PŘÁNÍ
Sarkasmus jako zbraň
"Co děláte v mých kasárnách?!" kapitán Jean Armand de Treville se krhavým zrakem přepracovaného muže díval na vysokou postavu v rudém, která se zničeho nic objevila v nekřesťanskou hodinu v jeho kanceláři.
"Přežili jsme. Slíbil jste mi víno."
"Co?"
"Víno. Nebo jste sklerotický?" Kardinál vešel a usadil se v jedniném volném křesle. Trevillově.
"Je šest ráno."
"Ach ano, skvělý postřeh."
Treville byl válečník, věděl, kdy je lepší ustoupit.
"Co pijete?"
"Co máte?"
Kapitán otevřel skřív v rohu a vytáhl láhev.
"Rýnské?"
"Proč ne."
Kardinál tleskl, dovnitř vešel sluha s košem jídla. Položil ho na stůl a odešel.
"Sklenky snad máte..."
Kardinál byl podle dnešních měřítek, workoholik. Nebylo tedy nic divného, že byl vzhůru mnohem dříve než ostatní, právě aby mohl nerušeně pracovat.
Nebo nerušeně vytáčet své nepřátele ;)
NESOUTĚŽNÍ
Když si chcete vychutnat šálek čaje, určitě se něco semele...
vulgární jazyk
Skočil přes stůl, vyhnul se poslíčkovi, téměř spinová otočka a už pádil hlavní chodbou. V patách mu byl rozuřený řev kuchaře.
Vběhl do společenské místnosti, uhnul bratřím a zamířil k východu.
Venku v dopoledním slunci stál Crevan s šálkem čaje, pravou rukou v pásce a o něčem velmi živě diskutoval s velmistrem. Uprchlíka zaregistrovali. S čím však nepočítali byla záludná umytá podlaha a to, že rekrut si bude díky ní nacvičovat plachtění bez navigace.
"Kurva!"
"Já nechtěl, pane!Seržante!"
Crevanovi se zůžily oči.
Velmistr stiskl rty.
Po obou pomalu stékal čaj.
"To byla moje poslední matcha,"řekl tiše seržant.
"A doprdele..."
Neberte čaj. Neberte čaj. Neberte seržantovi jeho čaj. Pak se dějou špatný věci ;)
Během března jsem se ke cvičnému drabblátku nějak nemohla dostat, přece jenom by to bez něj nešlo. :-)
„To už je tenhle měsíc potřetí,“ zahájil schůzku „na koberečku“ mistr Windu. „Za chvíli speciálně kvůli vám dvěma budeme muset pověřit někoho, aby po vás všechny ty maléry žehlil.“
Anakin se už nadechoval, aby namítl, že honička Coruscantem za nájemnou vražedkyní se navzdory okolnostem obešla jen s minimálními škodami, ale jeho mistr ho dloubancem pod žebra umlčel.
Mistr Windu pokračoval: „S úřadem pro vzdušný provoz jsme dohodli, že po vás nebude vymáhat pokuty za všechny vaše přestupky, a majitele toho ,vypůjčeného‘ speedru jsme přesvědčili, aby vás nežaloval, ale to poničené energovedení a terasa před barem… To vám strhneme z platu.“
Dvojčata letos nic nečtou, ani nic nepíšou, ani nerebelují. Jsou velmi zodpovědní. Zatím.
Beru to letos asi hodně na pohodu, milí čtenáři, tak snad to bude zábava. Ono se stejně později samo vynoří nějaký to drama. Příjemné čtení a samozřejmě příjemné psaní všem :)
Namyšlený puberťák.
Byl to teprv týden, co nový pán Imladris nastoupil na svůj post, ale hromádka nevyřízených žádostí od jeho poddaných narostla do výšky zimní zásoby polínek. Snažil se jí prozatím nevšímat, zatímco si odškrtával položky na seznamu:
sto vajec
čtyři srny
dvacet bažantů
tři sudy medoviny
třicet dortů
Promnul si bradu. Zase měl dojem, že ho vyobrazení jeho otce bedlivě sleduje z tapisérie. Přísné, vševědoucí oči ho káraly docela jako živé.
“Chm,” udělal Elladan a přeškrtl třicet dortů. To by bylo plýtvání a on přece pořádá hostinu zodpovědně, jak se sluší na Elrondova dědice.
Třicet dortů by mu tatínek pěkně spočítal.
Pošmourný únorový den. Kremační síň. Rakev, obložená květy.
V první řadě sedí Libuše. Manželka zemřelého. Čerstvá vdova.
V poslední řadě sedí Jindřiška. Exmanželka zemřelého.
Libuše tupě zírala na rakev. Jak mi to jen mohl udělat? Hypotéka na baráku! Leasing na auto! Ani ta pitomá dovolená nepůjde stornovat, vždyť jsme na Maledivy měli letět už za týden! Prý přepracování! Infarkt! Z čeho? Vždyť v práci jen seděl na zadku, ředitel! A těch pár fušek pro ministerstvo, co dělal po večerech? Pcha. Horší, co teď budu dělat já!
Jindřiška hleděla na blonďatou hlavu čerstvé vdovy. Tak vidíš. Musela jsi ho mít za každou cenu. Taky auto, barák, šatičky, botičky, dovolené. Teď máš všechno, ale jeho už ne.
Objala plačící dceru. Té jediné Miloš Skýba opravdu chybí.
Následuje: Rakvičky a věnečky
Tak tady už je opravdu ten seriál. Zbrusu nové... všechno.
Dodatečně přidaný prolog: Na začátku
Zatím žádné, ale časem asi přituhne.
„Tohle pošleš datovkou na sociálku, tohle na finančák, tohle na pojišťovnu. Nedoplácíš nic.“
„Díky moc. Tohle je na mě hodně vysoká magie.“
„Pořád tě Jitka chce na plnej?“
„Ještě to nevzdala. Zatím nevzala nikoho natrvalo. Vykrývá mě praktikanty, kdybych si to náhodou rozmyslela. Jak se daří tobě?“ Spiklenecky ztiším hlas. „Co ten kolega? Znám ho?“
Sabina se zavrtí v křesle. „Pracovně určitě ne. Dělá s potížisty.“
Nepohodlné ticho.
„Neřekl mi co přesně – nesmí – ale koukla jsem do HR. Myslím, že je v elitní jednotce.“
„Cože?“
„Zatím to není vážné, ale pochopím, jestli…“
„Neblbni. Kvůli jednomu chlapovi se na tebe nevykašlu.“
Další: Výjezd
Seriál bude psán pod touto identitou, repostuji pod ní tedy i úvodní drabble.
Drazí absolventi Koleje pro výcvik pokušitelů a další juniorští pokušitelé,
vítám vás na informačním setkání k projektu, jehož vedením mě pověřil Náš Otec v Hlubinách. Pro zajištění stálého přísunu potravy je nezbytné, abychom koordinovali svůj postup - alespoň co se pacientů týče. V příštích dnech budou proto čtyři z vás vybráni a přiřazeni čtyřem pečlivě vybraným pacientům. Jejich údaje máte ve složkách. Vaším úkolem je nejen navrhnout strategii, jak tyto pacienty spolehlivě poslat naším směrem, ale také, jak z nich učinit naše skutečné prostředníky, skrze které se přiblížíme svému ultimátnímu cíli: vypořádat se s těmi duchovními zvířaty i se samotným Nepřítelem.
Volně navazuje na sérii drabblů o Zmarchrobově neteři Dezinvektile z roku 2019.
Tak, tohle je druhá záležitost ze světa Království ostrovů. A to vysloveně jen proto, že si potřebuju ujasnit pár věcí. Pravděpodobně nenavazující střípky, odehrávající se skoro 200 let po detektivním případu, tj. letošních prvních Ostrovech. Děti, vesmír a vůbec. Netřeba znalosti fandomu.
Tak.
Vážně není vůbec fér, když je váš mladší sourozenec větší a silnější než vy.
Charles dával Normanovi znát svou fyzickou převahu až příliš často.
Třeba teď.
Strčení, pád.
„Zase jsi zakopl?“
Posměch.
Norman se snažil nebrečet.
„Hovado neohrabaný. Jseš k ničemu.“
„Ty sám seš k ničemu. Srabe. Dovolovat si na menší.“
Tenhle hlas neznal.
Samozřejmě, do školy přijíždějí přespolní. Neví kdo je kdo, od koho je lepší držet se dál.
„Pch,“ odfrkl si Charles, ale před viditelně vyšším chlapcem ustoupil.
„Jen počkej. Já ti to spočítám.“
„To se uvidí,“ nováček se tvářil zarputile. „Aby se ti to jednou nevrátilo.“
Vrátí.
Začátek | Pokračování >
