Pravěká věda

Huňáč přemýšlel. Z toho pazourkového valounu, co Kopčem s Žabkou našli, bude tolik věcí. Ale musí to promyslet. Zbrklostí zkazit takovou vzácnost by byla škoda.

Po hladkém povrchu se táhlo několik prasklin. Vzpomněl si, co mu kdysi říkal starý Šedý vlk.

Pazourek do ohně - pazourek do vody.

Huňáč se ostrým parohem opřel do prasklin. Valoun se rozlomil na větší a menší kus a několik úlomků. Pečlivě je rozdělil.

"To nůž," ukázal na menší kus.

"To škrabadla a šípy," ukázal na úlomky.

"To Mamutíka," vzal do ruky největší kus. Velikost byla přímo pro náčelníka. Jako klín mu padne přímo do ruky.