Přenapnuto k prasknutí

Byla jsem opilá. Opilá koktejlem hormonů, pocitem, že někam patřím, zájmem a pozorností. Jak krásné jsou představy, iluze pravdy.
Doteky, pohledy, slova. Pro tebe hra, pro mě síť, ze které není úniku. Odkryl jsi mé nitro.
Na kolenou jen pro tebe. Prsty pod branou, na rtech, v ústech. Udělala bych cokoli, co bys mi dostatečně autoritativně řekl. Cokoli.
A pak najednou konec. Jako tenkou kupoli z cukrového skla, ve které jsem byla uvězněná, jsem to vlastní neopatrností roztříštila.
Teď marně sbírám jednotlivé střepy a doufám, že mě ostrá bolest a sladká chuť vrátí zpět. Vím, že nevrátí.
Nebylo to skutečné.