Příběh předka

Vyškrábala se na břeh.
I po té krátké cestě ji bolely všechny svaly, písek ji dřel do kůže a slunce najednou pálilo mnohem víc, než byla zvyklá. Ležela, mžourala a oddechovala.
Možná to nebyl zas tak dobrý nápad.
Oblohu najednou zakryli dva stíny.
Její oči byly moc jednoduché na to, aby správně zaostřila, ale něco jí na nich připadalo povědomé.
“Opravdu to je ono?” řekl jeden z nich. Ten druhý vydal zvuk. Tiktaalik to ještě nevěděl, ale později se tomu bude říkat smích.
“Neškleb se, Casi,” řekl Gabriel: “a dej tomu pár generací. Budou tě od sebe muset odhánět klackem.”