Tanec v stříbrozlatém svitu

Seděla pod noční oblohou. Měsíc prosvítal větvemi staré lípy. Stín měsíčního svitu se kolébal po její kůži podle rozmanité koruny stromu, jíž ohýbal teplý vánek. Přijde déšť. S deštěm bouře a s bouří okamžik, pro nějž si přišla. Někdy si říkala, že riskuje život zbytečně, ale vždycky se přesvědčila, že je ochotná takové riziko podstoupit. Zahřměla oblaka. Cítila, že déšť přijde každou chvíli. Zavřela oči. Zatajila dech. Na ruku dopadla zlatá kapka v podobě malého květu. Pak další a další. Ve zlatém dešti, kterému místní přezdívali kočičí zlato, začala tančit. Kapky deště kopírovaly její pohyby a krajinou se proháněly blesky.