Garde

Pan Fehér se ve Vídni rozhodl ještě chvíli zdržet. Tetička, připravená o obě pokrevní příležitosti k dirigování, pro své plány získala alespoň přízeň. Předstírajíc garde setkávala se s nábožensky založeným detektivem o bohoslužbách. Mladá neprovdaná slečna nemůže sedět vedle vdovce v nejlepších letech, argumentovala tetička. Ona si tedy sedne mezi ně a odstíní skandál. Logické.
Toho rána ale teta oznámila, že ruka je již prakticky v rukávě (ale ne abys to, Judito, řekla živé duši!) a doprovodu netřeba.
„Snad vám nezlomí srdce,“ křenila se nedávná dorostenka.
„Ferenc není ten typ,“ utnula nedůstojné poznámky. „A moje srdce jen tak něco nerozhází.“