musíme se posunout v čase o pár let dopředu...
„Dědooooo!“
Vnuk mu skočil do náruče a spontánně ho objal.
„Ahoj Hugo!“
Postaví ho na zem a pořádně si ho prohlédne. Ty dva roky utekly hrozně rychle.
Od jeho narození využil každé příležitosti, aby se mu věnoval. Kompenzoval si tím ztracené dětství svého syna.
Vozil ho v kočárku, několikrát i přebalil, uspával, četl pohádky a brával na procházky, když začal chodit.
Nechtěl s tím přestat. Na jaře ho vezme na ryby.
„Zašajuju tě!“
„Dobrá. Hlavně mě neproměň v žabku.“
Chlapeček namíří klacík aka kouzelnickou hůlku.
„Šály mály...ablaka dabla.“
Vtom nakoukne Antoine, otec a syn v jednom.
„Pojďte se naobědvat.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit