Starý kořen

Když jsem býval mladší, často jsem snil o vlastní rodině. Jak mi přibývala léta, sen se vzdaloval a já jsem se stával jenom divákem jiných lidských životů, nepodstatným osamělým keřem, co se poháněný větrem prohání po vyprahlé pláni.
Doufal jsem, že možná jednou urvu si pro sebe jedno dítko, a snil jsem, jakým otcem se mu stanu.
Ledňáček přiletěl a smetl to suché roští sílou uragánu. Díky mu za to, protože na uprázdněném místě můžu růst, i když už jsem starý kořen. S Červenkou budeme čtyři. To je největší rodina, kterou jsem kdy měl.
A nejsem v ní za křoví.