Pršelo. Kola se těžce probíjela rozblácenými cestami. Když zmoklí a zablácení zavezli vůz do stáje v zájezdní hospodě, uviděli ve vedlejším stání dva rozježené oslíky.
„Děti, těšte se,“ zaradoval se principál. „To jste ještě neviděly!“
„Co, co máme vidět? Oslíky přece známe!“ rozhlížely se po stáji děti.
„O oslíky tu vůbec nejde,“ mávl rukou principál. „Jde o to, co přivezli na svém voze! A kdo s nimi přijel! Kolegové! A jací!“
Vešli do sálu. Děti zůstaly stát s otevřenou pusou. Na stole stálo maličké divadélko a v něm poskakovali Kašpárek a Škrhola.
Bylo to jejich první setkání s říší loutek.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, to jsem jako dítě
Tora
Jé, to jsem jako dítě milovala, loutkové divadlo... kdeže ty časy jsou...
Díky za připomenutí.
Principál je tu takovej
ioannina
Principál je tu takovej skvělej tatin... A rozježení oslíci!
Říše loutek... to by mě
Dede
Říše loutek... to by mě nenapadlo. Pěknej nápad, pěknej drablík:))
Jó jó, loutkové divadlo. To
mila_jj
Jó jó, loutkové divadlo. To bývala má dětská láska. Díky za vzpomínkové drabble.
Díky, mé krásné dámy. On muž
Tirik
Díky, mé krásné dámy. On muž někdy zůstává dítětem do vysokého věku a vzpomínka na pimprlata vyvolá úsměv i na zapšklé tváři.