Světlo na konci všeho

Chlad mě objímal svými pevnými pažemi a prostupoval do každičké buňky mého těla.
Veškerý vztek, strach, smutek a zoufalství, které mě naplňovalo, po několika měsících utrpení zmizelo a mě naplnilo štěstí, radost a svoboda.
Najednou jsem všechno chápala. Už mi nevadilo, že mě opustil kvůli jiné, ani že jsem ztratila celou svojí rodinu. Vím, zní to divně, ale byla jsem se vším smířená. Věděla jsem, že toto rozhodnutí je pro všechny to nejlepší.
Zničehonic se kolem mě rozprostřelo teplé světlo a já se objevila v bílé prosluněné chodbě. Kráčela jsem s nataženou rukou vstříc zdroji světla. Světla na konci všeho.