Na ostří nože

Dobře, tentokrát je téma pojato trochu volněji.
Fandom: Pán prstenů (Ano, já to udělala a vzala si pod klávesnici dílo, které je pro mě jinak nedotknutelné! Nějak mi to tentokrát nedalo.)
Přechod Mordoru byl stále obtížnější. Útrapy namáhavé cesty přes svahy neplodné pustiny ještě stupňovalo břímě, které se s každým krokem stávalo neúnosnějším. Jak se blížili k Hoře, samotný Prsten týral jeho mysl víc a víc. Úkol, který na sebe Frodo dobrovolně vzal, se zdál být nad jeho síly.
Neustále si připomínal, proč to podstupuje. Země, které Temný pán vládl, byla beznadějně zničená. Jen holé kopce, hromady popela, trnité křoviny a ve vzduchu dým. A kdesi uprostřed temná věž, v níž sídlí zlá vůle, která touží po tom, uchvátit víc, podmanit si svobodné země a jejich obyvatele, všude působit zkázu a beznaděj.
Na druhé straně je život, svoboda a naděje. Jeho Kraj, kde se hobiti dosud pokojně starají o své zahrádky a netuší, co jim hrozí. Prostý a pokojný život mezi příbuznými a přáteli. Pohostinná Roklinka a líbezný Lothlórien, písně elfů, jejich rozpustilý smích i moudrá vážnost. Stateční Hraničáři, lidé odhodlaní vzdorovat až do konce. Všichni, kteří se rozhodli odolávat Stínu i za cenu těžkých obětí. Ti, kteří ho provázeli a chtěli s ním jít až na konec cesty. A věrný Sam, který ho odmítl opustit. Spoléhají na něj, jejich osudy na něm závisejí.
To všechno stojí za to, aby vytrval.