Dnes po dlouhé době svítilo sluníčko. Vzala jsem kachničku na zahradu, neb dobré nápady nemusí přicházet jen v koupelně.
Stříhala jsem jabloňový strom a kachnička poslouchala mé myšlenky.
"Káč, káč" neslo se pod modrou oblohou...
Největší neznámou pro mě bylo, když se narodily mé děti.
První syn. Radost.
Svět se s vámi otočí okolo osy a nic už není jako dřív. Všechno začíná na novo. Už není já, už jste pro někoho, máma.
A pak se osud otočí a ukáže vám druhou stranu téže mince.
Narodil se druhý syn, moc brzy. Starost.
Malý bezbranný uzlík, zubatá už nahlížela zpoza dveří. Dodnes mě dojetím svírá, jak to můj malý bojovník dokázal a dodnes mu občas odpustím malou neplechu, máma.
Neznámé hranice jsou jak červená nit osudu, jednou jsem na šťastné straně a jednou… Prostě se vrátím.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
"Káč, káč"!
Rya
"Káč, káč"!
Moc pěkný. Život je občas
Tenny
Moc pěkný. Život je občas holt dole a jednou nahoře... :)
Dojalo mě to. Kachna.
Smrtijedka
Dojalo mě to.
Kachna.