Téma jsem si ohla nesmírně, přenesla a pak ještě básnicky olicencovala - rozhodla jsem se ho brát jako "zpátky na začátek, a ještě ti přitížíme". Pokud to není v pořádku, chápu. Příště mám vědět, že si ta rozumná témata mám užít! :)
Navazuje na Sibiřskou nocí.
Legionáři došli na monastyr, kde našli útočiště, až k jedenácté. Josef Alžbětu dovedl k výklenku na spaní a ona vděčně usedla.
Později došla pro večeři a on vytáhl poslední sušené ovoce – „když jsou ty Vánoce“. Opřené o Josefa bylo Bětce skoro blaženě.
„Já vím, že se zlobíš, ale jsem ráda, že jsem tě našla,“ zašeptala.
„Ale nezlobím...“ odpověděl trochu provinile. „Jen mě mrzí, že válka změnila všechno. I tebe.“
„Ale vždyť já se změnila kvůli tobě" namítla Alžběta. "Vzpomeň si před válkou. Nudila jsem tě...“
Josef zamračeně vstal. „Za chvíli bude schůze štábu. Promiň.“
Bětka se zoufale opřela o zeď.
Pro náladu Skácel.
jsme znovu němí otlučená
kolébka řeči nemá dno
a kdo se nyní dotkne ticha
rozkolébá je naprázdno
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Au, ještě ten Skácel na konci
strigga
Au, ještě ten Skácel na konci. Au.
:( To je ovšem pěkně naprd.
Tenny
:( To je ovšem pěkně naprd. Doufám, že se to nějak zlepší...
Skvěle napsané. ;)
Ach jo, z toho jde smutek.
Danae
Ach jo, z toho jde smutek. Ale kdo ví...
Ach jo, to nevypadá pro
kytka
Ach jo, to nevypadá pro Alžbětu moc dobře. Je to opravdu působivě napsané.
Síla... A ten Skácel na konci
Profesor
Síla... A ten Skácel na konci...